Z praku

Po celé věky jsou mezi námi homosexuální i lesbické vztahy. Ale stále je to ve společnosti tabu. A to nejen v České republice, ale i po celém světě. V některých částech světa dodnes homosexuální členy rodiny zatracují. A také vyhazují z rodiny, protože se za ně stydí. Dokonce se i konají pochody, které jsou směrovány přesně na homosexuální páry. Ale je to opravdu vhodné? Je to vlastně vůbec normální? Podle mého názoru, je chyba na straně člověka, který takový čin udělá. Myslím, že i v současnosti je to pořád tabu. A mluví se o tom hodně málo. Už v historii k tomu bylo přistupováno tak, že je to nemoc a že se to musí řešit.

A řešilo se to pobytem v psychiatrických léčebnách a léčbou elektro šoky. To už se díky bohu nedělá. Tady aspoň ne v Evropě. Homosexuální vztahy teď spíše řeší, aby mohli být bráni jako rovnocenní heterosexuální vztahům. Protože i homosexuálové mají právo být šťastní. Podle mě i mají právo na registrované manželství. A také si myslím, že by měli mít právo na osvojení si dítěte. Samozřejmě po zkouškách, které všichni rodiče, co chtějí adoptovat musí absolvovat. Prostě homosexualita není žádná nemoc. Člověk by se za to určitě neměl stydět, protože absolutně není za co. Je to jeho absolutní přirozenost, která vychází ze srdce.

Vztah homosexuálů se stejně od těch heterosexuálních trochu liší. Muži, když žijí spolu řeší například kdo bude živitelem rodiny. To samé platí i při dominanci v sexu. Za další, kdo bude v takovém vztahu vykonávat domácí práce? U heterosexuálů je to jasné. Stalo se už takovým zvykem, že většinu toho doma dělají ženy. A pro muže v páru platí, udělejte si seznam. Muži v páru si mohou děti získat prostřednictvím pěstounské péče. Nebo, že si osvojí dítě partnera nebo takzvaným náhradním mateřstvím. Homosexuálové musí neustále řešit genderové otázky a zda se dva muži hodí jako vzor pro dítě. A jestli je to tak správné. Většinou se k nim ani dítě nedostane. Ale co my víme, jaká bude dále budoucnost. A co vše nám ještě přinese. Ale hlavně mějme na srdci, že je důležité chovat se k sobě láskyplně. 

Udržet vztah funkční po celou dobu jeho trvání se někdy může zdát náročné. Mnoho lidí tvrdí, že dříve spolu lidé vydrželi déle, protože si uměli více vážit toho, co mají. Jiní zase říkají, že to bylo zkrátka tak, že museli. Udržet však vztah za každou cenu, pokud se snaží jen jedna strana, je nesmysl. Nikdy nemá cenu se po celý život trápit, jen abychom si něco dokázali. Rovněž je však hloupost ukončit něco, co jste tak dlouho budovali, kvůli vlastní ješitnosti. Pokud druhou osobu milujete, a víte, že s ní chcete prožít celý život, musíte zkrátka občas zatnout zuby. Jaká jsou tedy tajemství úspěšných dlouhodobých vztahů?

Nekonečná práce

Ačkoliv z počátku jsou vztahy o romantice, zábavě, a plánování budoucnosti, časem jiskra pohasne, a na znovu zažehnutí plamene je zkrátka potřeba nadále pracovat. Oba partneři tak musí dělat ústupky a kompromisy. Kompromisem se však nemyslí sebezapření, kdy se vzdáte svých snů pro dobro toho druhého, ale hledání nejlepší společné cesty, aby svých snů dosáhli oba. Ideální je, pokud máte sen společný, ale to se nemusí vždy podařit, a proto je potřeba dbát na touhy toho druhého, a snažit se jej příliš neomezovat. Rovněž se však nesmíte vzdávat vlastních cílů, což by vám přivodilo pouze frustraci, která by tak jako tak mohla vést k ukončení vztahu.

Komunikace

Pokud každý váš pokus o komunikaci končí hádkou, pak je nejspíš někde problém. Ano, o problémech je třeba mluvit, ale nejdůležitější je vědět jak. Nemá cenu neustále partnera urážet a ponižovat, pokud vám zrovna nerozumí. Zkuste se naladit na jeho vlnu a mluvit s ním tak, aby to dokázal pochopit. V případě, že zatím nevíte jak, zkuste mu napsat dopis, kde mu vysvětlíte vše, co vás na vašem vztahu trápí, ale bez výčitek a urážek. Dopis by neměl vyznít jako útok, ale spíš pokus o smír.

Společně strávený čas

A to je velmi důležité, pokud chcete váš vztah udržet v chodu, musíte spolu trávit čas. Někdo rád s partnerem sportuje, jiný navštěvuje kulturu, nebo třeba jen po práci popíjí společně kávu, a vykládají si. 

Lidé kolem nás jsou různí, každý má trochu jiný pohled na svět, každý se jinak projevuje, ale především je každý trochu jinak citlivý na podněty z okolí. Pokud i vy patříte mezi ty senzitivnější jedince, které i jediný rozhovor s negativním člověkem, dokáže vyčerpat na celý den dopředu, jste tu správně.
Ať už se jedná o věčného stěžovatele, o sebelítostného upovídánka, o hádavou paní, nebo závistivého strýce. S tím vším se můžeme denně setkávat a takoví lidé jsou pro nás často toxičtí už jen svojí přítomností. Pokud se opravdu cítíte, jako by z Vás někdo vysával život, prvním krokem je si to umět přiznat. Druhý krok je individuální. Buď jsme připraveni se v takových situacích obrnit a to, jak se dotyčný chová, nebo, co říká, brát jedním uchem tam a druhým ven. Pokud připraveni nejsme, jediný správný krok je se takovému člověku vyhýbat.
Ano slyšíte dobře. Ačkoliv nás od malička rodiče učí pravý opak a je to v nás již přirozeně zakořeněno, není naší povinností se vždy stýkat a bavit se všemi. Pokud se můžete svobodně rozhodnout a Váš toxický prvek není například Vaším zákazníkem, kterého musíte obsloužit, je takřka vždy možné tohoto člověka ve svém životě ztišit a omezit skoro jako na Instagramu.
Je nutné si přiznat, že na tom není nic špatného. Nic se na tom nemění ani tehdy, kdy je tento člověk například Váš rodinný příslušník. Distancujte se od toxicity, negativitu v životě nepotřebujete! To však platí i pro Vás. Tím, že někoho v životě „omezíte“ neznamená, že byste k němu měli od teď chovat nějako pasivní zášť. Naopak se smiřte se skutečností a radujte se z toho, že jste svobodný člověk, který má na výběr!
Odpočiňte si od daného jedince a možná za nějakou dobu dokonce zjistíte, že už Vám styk s ním tolik neubližuje. Přinejmenším Vám ale psychiky uleví pocit svobody, který pramení ze samotného uvědomění, že se můžete svobodně rozhodnout o tom, s kým se stýkat chcete a s kým ne!

Kdo by nechtěl v životě najít svého ideálního partnera. Vždyť to je jedna z hlavních věcí, které pro svůj život potřebujeme. Mít skvělého partnera, se kterým si rozumíme, sdílíme společné názory a zážitky. Jedině tak dává většině lidem život smysl.

Je ale spousta lidí, kteří svého životního partnera nemají a ani se zatím nerýsuje vidina, že by ho poznali. Proč je tomu tak?

Přílišné soustředění na hledání partnera

Největším problémem bývá to, že se až přespříliš soustředíme právě na hledání ideálního partnera. Často říkáme, že chceme partnera a toto přání se nám vlastně plní. Naše přání je totiž chtít a proto se nám dostává pořád jenom chtění.  Navíc, někdy je lepší se na hledání partnera nesoustředit a on si nás najde sám.

Setrvávání v nešťastném vztahu

Pokud si s někým začneme, často cítíme, že to není ten pravý, ale přesto s ním stále jsme. Zastáváme názor, že je lepší být s někým, než sám. To je veliký problém, protože pak nejenže nemáme ideálního partnera, ale navíc jsme nešťastní.

Hledání partnera na seznamkách

Co si budeme povídat, i když existuje malé procento, že svého ideálního partnera můžeme najít na seznamce, většinou tomu tak není. Seznamky jsou naopak plné zvláštních existencí, anebo lidí, kteří si z toho dělají legraci. Navíc spousta údajů uváděných na seznamkách je nepravdivých a fotografií stažených z internetu. Když potom dojde k osobní schůzce, mnoho lidí je překvapeno.

Věřme přírodě

Vědci neustále zkoumají lidské vztahy. Partnery si podle nich vybíráme podle zraku, čichu a sluchu. Tyto vjemy se nám automaticky aktivují, aniž bychom o tom věděli. Ženy prý nejvíce využívají čich. Podle vůně dokáží najít co nevětší protiklad, tedy opačnou kombinaci genů, aby jejich potomci byli zdraví. Problém je ovšem u žen, které používají hormonální antikoncepci. U nich je vnímání přirozené vůně zkresleno a voní jim tak právě nejvíce podobné geny.