Z praku

U nás v Evropě jsme víceméně zvyklí na dost podobné věci a máme podobnou kulturu, protože logicky dvě země vedle sebe si budou dost podobné, protože kdysi třeba patřily pod jednu velkou říši a tak se kultura tolik nelišila, protože jednak chtěl panovník sjednocenou říši, protože pokud nebyla sjednocená, lidé se mohli snáz oddělit a vznikl by nový stát, ale také proto, že to navenek vypadá zkrátka lépe, když vidíte říši jednotně a ne rozkouskovanou na několik menších částí a dílů. Samozřejmě od té doby vznikly nové zvyky a tradice a po rozpadu a různém tvarování si každé místo na světě našlo své zvyky a tradice.

Může se i dnes stát že v jednom státě (který je spíše větší) se mísí více kultur a také národností najednou, ale většinou to bývá nastejno a kultura bývá jednotná. Také podle toho, kde se dané země nachází vznikají jakési společné znaky tím, jak se kultura přenáší z jednoho státu do druhého, protože jsou vedle sebe. Tyto znaky mohou být společné jen pro pár států, ale také pro celý světadíl či kontinent, například Evropa má jakýsi společný znak a rozhodně bychom mohli najít rozdíly mezi Evropou a třeba Asií. Těch odlišných znaků bychom mohli najít tolik a ani bychom nemuseli dlouho hledat. Úplně malým rozdílem je třeba to, jakým způsobem člověk jí jídlo. My používáme příbor, v Asii hůlky.

Konkrétně se to týká Číny, Japonska, Koreji, Vietnamu, Thajska a Tchaj-wanu, to jsou země, kde většinou naleznete lidi, kteří si pochutnávají na svém oblíbeném jídle s hůlkami v ruce. Hůlky mohou být z mnoha materiálů, ze dřeva, plastu, slonoviny, bambusu, dokonce i z kovu, což je pro nás ještě více nepředstavitelné, ale v Koreji to tak mají. My sice vnímáme hůlky všude úplně stejně, ale co zemi se velikost a tvar hůlek liší podle toho, jak jsou zvyklí občané jíst. V Číně jsou dlouhé, v Japonsku krátké. Kdysi se hůlky používaly pouze pro přípravu pokrmů – míchalo se s nimi jídlo, nyní se však používají jako „příbor“.

Letošní zahájení Ostravské muzejní noci probíhá před budovou Nové radnice. Přistavené autobusy usnadní všem zájemcům přesun mezi jednotlivými galeriemi, knihovnami, muzejními expozicemi, kluby a školami. Vstupné se neplatí a rovněž přeprava je zdarma.

Prvním navštíveným místem je Galerie výtvarného umění, ve kterém je ke zhlédnutí nejen výstava obrazů současného umění, ale připraveny jsou pro návštěvníky i tvůrčí díly. V nich si mohou zájemci vytvořit barevné masky všech tvarů a velikostí. Vystoupení pěvecké skupiny, doprovázené hrou na bubny, zpříjemní prohlídku. Otevřená pro děti a dospělé je interaktivní audio-vizuální herna, ve které si společně zahrajete v magickém světě obrazů, světel, stínů, barev a zvuků. Při poslechu audioknihy.

Druhou zastávkou je, na výslovné přání dětí, Hasičské muzeum města. Historická část seznamuje návštěvníky s historií a současností městských hasičů. Připraveny jsou i venkovní soutěže pro děti. Nejvíce se líbí pumpování historickými hasičskými stříkačkami. Rovněž i rodiče zaujme stříkání na terče džberovou stříkačkou. Součástí prohlídky je i nahlédnutí do činnosti příjmu tísňových volání, obsluhovaného profesionálním dispečerem. Nikdo z návštěvníků se nenechá ujít ukázky jízdy historickým hasičským automobilem.

Lidová konzervatoř a múzická škola je třetím zastavením. Pro děti je tu připravena zajímavá tvůrčí dílna. Umožní jim pod odborným dohledem vytvořit originální náramek či náušnice. Dospělí ocení předvedené drátěné šperkařské polotovary a možnost si z nich vyrobit jednoduchý šperk. Koncert klasické hudby pro návštěvníky, v podání posluchačů a jejich pedagogů, vytvoří slavnostní atmosféru slavnostního večera.

Závěr muzejní noci společně strávíte v galerii Mlejn, ve které zrovna probíhá úspěšná výstava regionálního výtvarníka. Součástí galerie je muzeum mlýnků. Expozice je věnována historii ostravských mlýnů. Návštěvníci si mohou vyzkoušet mletí na kamenných šrotovnících. A poslechnout zajímavý komentář k vystaveným exponátům.