Category Archive : Věda

Sluneční soustava – Venuše

Rozdíl mezi naší planetou a Venuší je hlavně v jádru, které u Venuše není tvořeno dvěma částmi (tekutou a pevnou). Protože má Venuše velmi slabé magnetické pole, jde zřejmě o velké a pevné kovové jádro, které je s největší pravděpodobností tvořeno železem a niklem.Venuše a Země
Kůra planety Venuše je relativně tenká – její hloubka je cca 50 km.  Asi 10 % planetárního povrchu je pokryto pohořími, která jsou vyšší než 10 kilometrů, 10 % tvoří pohoří, jejichž výška dosahuje od 2 do 10 km. Zbytek povrchu tvoří nížinné planiny. Věk nejstarších útvarů byl odhadnut na 500 milionů let. Venuše tedy byla ještě „ v nedávnu“ geologicky činná; radarové fotografie ukazují některé vyhaslé sopky, vulkanické útvary zvané kruhové dómy, které se podobají velkým puchýřům a vznikly tak, že láva při proniknutí na povrch vytvořila vypouklé bochníkové kopce, které se při chladnutí smršťovaly a popraskaly.  Jiné vulkanické útvary – kruhovité Corony – mají průměr i 200 kilometrů a svědčí o někdejší,  intenzívní sopečné činnosti. Kolem těch největších vrcholů Venuše (např. Maat Mons) je na snímcích vidět, jak se žhavá láva roztékala stovky kilometrů po pláních a při chladnutí po sobě zanechávala typický povrch. Některé oblasti Venuše mohou být vulkanicky aktivní doposud.
Mezi kůrou a jádrem se nachází pevný silikátový plášť, jenž sahá do hloubky asi 3000 kilometrů.Povrch Venuše
Povrch Venuše neustále halí atmosféra, tvořená oxidem uhličitým a mraky kyseliny sírové. Tohle jedovaté prostředí působí na povrch planety obrovským tlakem (podobným jaký by byl na Zemi na dně jezera, které je hluboké 900 metrů). Navíc atmosféra funguje jako žhavý poklop planety – přestože je Venuše od Slunce vzdálena mnohem dál než Merkur, je její teplota vyšší (průměrná povrchová teplota činí 480oC a kovy jako cín a olovo by se tam snadno roztavily); je to důsledek skleníkového efektu, který způsobuje oxid uhličitý.
Povrch planety Venuše byl zmapován v roce 1989 americkou sondou Magellan, a to pomocí radaru, který byl schopen proniknout jejími mračny.
Venuše nemá žádné oběžnice.

DNA se umí sama opravit

Deoxyribonukleová kyselina je její název, je nositelkou genetické informace. Nese informace o barvě našich očí, tvaru těla i o vhodné stravě nebo vrozených vadách. Je to z toho důvodu, že kóduje všechny bílkoviny našeho těla. Bílkoviny potom zastupují funkci hormonů, protilátek i strukturních jednotek jako jsou vlasy nebo nehty.
mutované zvířata
Aktinová a myozinová vlákna potom mají na starost pohybové ústrojí, protože se skládají do komplexnějších struktur, a nakonec do svalů. Při tvorbě proteinů musí nejprve dojít k přepsání do RNA, která může opustit jádro eukaryotických buněk a vystavit se tak nebezpečí degradace. Poté přichází translace neboli překlad, genetické informace. Buňky se nějakým způsobem dělí a rozdělují, tedy dochází k růstu a obnově buněk. Při tomto dělení ale musí dojít k rovnoměrné distribuci DNA. Ta se tedy replikuje pomocí složitého mechanismu. Důležitá je ale DNA-polymeráza, což je enzym odpovědný za přiřazování správných nukleotidů ke komplementárnímu řetězci. Může se totiž stát, že udělá chybu. Této chybě se potom říká mutace. DNA má ale jako jediná molekula zakomponovaný složitý mechanismus vlastní opravy.
pyrimidinový nukleotid
Nejčastějším poškození je vlivem:
·         UV a rentgenové záření
·         Chemického působení, způsobené zejména alkylačními činidly
·         Reaktivní formy kyslíku (tedy oxidativní stres)
Opravit se může několika způsoby:
1.       Přímá oprava: Při působení UV záření dochází k tvorbě pyrimidinových dimerů. Tedy dva thyminové zbytky, které se vyskytují v DNA nad sebou začnou tvořit kovalentní interakce. Opravu provádí enzym CPD fotolyáza a tuto kovalentní vazbu jednoduše odstraní.
2.       Excisní: Zde se využívá komplementarity řetězců. Mohou být odštěpeny pouze dusíkaté báze, celého nukleotidu nebo určité části sekvence, kde se chybný pár nachází. Starý řetězec má na rozdíl od nového methylovou značku a podle toho se poznává.
3.       Použití sesterských chromatid: Chromozom se skládá ze dvou chromatid, které mají totožné složení. Jedna poškozená může tu druhou použít jako vzor. V nejhorším případě se celého kusu chybné informace zbavit. Buňku to však může zabít.
vlákno DNA
Rakovina je pak onemocnění, kdy dochází k mutaci a ta k nadměrnému (až nezastavitelnému) množení buněk.