Zpraku! - punkrock Praha

Historie

Recenze z freemusic - 23.11.2007

Proč vznikají i divé a miz*rné d*sky? Buď n*dostatk*m nadhl*du a soudnosti kap*ly, či jí halt n*ní shůry dáno. Ale taky s* stan*, ž* s* prostě j*n něco pos*r*. Jak to bylo u školácké novinky Zpraku!? To ví asi j*n sami muzikanti. (Pozn. pro děcka: * = e)

Je snadné a pohodlné spolehnout se na toho, komu důvěřujete. A tak když mě zpětně natěšil Šaman recenzí na první album pražských melodických punků Zpraku! (Cecek Records 04) na FreeMusic (02. 04. 2004), řekl jsem si "I novinka Za hranici by mohla být slušná." Zajásal jsem nad jednoduchým leč zdařilým černomodrobílým obalem a pak si JI pustil...

Hudebně neopunk, jízdy kytar i bicích (je Revoluce 24 útok do vlastních řad?), sóla, místy zajímavé nápady (Pilarka na závěr Jede král, intermezza v Za hranice a brblání v Xichtech) i hudebně (Jede král). Některé skladby tu mají výrazné melodie, ale co ty texty, boha mu? O čem jsou? Párkrát o lásce, něco anarchie, rádoby intelektuální balast, generační vzdor (Noční můra?), nesrozumitelnost. "Fanfáry mojí dětinskosti, kabaret poruch osobnosti, vezem jezerem sjetejch labutí..." - tady si asi někdo hraje (třeba) na Vypsanou fixu, ale moc mu to nejde. Žel Bohu, slova (o ničem?) a určitá rozpačitost jsou slabinou desky.

Jsem noční můra tvojí mámy,
ženeš do červenejch,
já poslouchám...
(Noční můra)

Inspirace Ramones ("Raz, dva, tři, čtyři..." v Najednou), zčásti rezignace na výrazné refrény... Hrát melodický punk a dát na album minimum písniček, které utkví v hlavě a vy si je budete zpívat, budou se vracet - to chce "odvahu". Třeba od takové Houby z Ústí si toho - z posledního alba U šílena Nesersny - zapamatujete víc. Přiznávám, chvíli jsem si od Zpraku! zpíval Prober se. Ale když mi došlo, že netuším, o čem je - a snažil jsem se, fakt jsem se snažil - zas mě to pustilo.

Nevyčítám Zpraku! nedostatek humoru. Každá punk squadra nemusí mít nadhled jako E!E, Selfish, VZ, ZNC, Peshata... Ale ani urputná snaha (Xichty) asi není úplně to pravý. I když je sympatičtější - a u punkové party logičtější - než rozpačitý popík Pod vodou. Asi by chtělo ty čtyři kluky znát, aby si mohl člověk dovolit tvrdit něco o vypočítavosti a kalkulaci. Rád bych věřil, že i politickou a protiválečnou Pětašede nenahráli proto, že se to do nich očekává. Že ji myslí upřímně, cítí to tak. Já z jejich hudby ale necítím radost, TATO energie tu chybí.

...díky rytmu týhle hudby žiju,
jejím tónem chci obarvit šedivý nebe...
(Zlatý časy II.)

Vyjma zmíněných slov třináctá skladba Zlatý časy II. - oproti jiným z CD - moc nevyšla. Ještě spíš mi na ní ale vadí, že najednou končí a s ní i album. Po úvodním intru Na 1/2 cesty, s nímž si Zpraku! vyhráli, bych čekal podobné finále. Snad příště?

50 % (za obal a pár nápadů)