Zpraku! - punkrock Praha

Elle

Bez Tebe, doma zase sám
večeří, přepíná ten krám
vyrůstá v nudě stupidního pokoje
Připraví svý kecky nakopnout
dlažbu města, aut blbejch čoud, zažloutlý lampy, co jich všude plno je.

Ve čtvrti co má na háku, vrážej sny do paneláků.
Čas vleče se tak jak ho dneska zabijem?

Báječná máti nevíš jak šťastně dospívá,
jak dlouhý chvíle krátí a proč celej den prozívá.
Nevyčteš v magazínu proč žije v nudě, splínu, proč pije, kdo má vinu.
Proč už tě tak dlouho neviděl ...nevykoukáš ze stránek svý Elle.

Co takhle ňáký umění
pouliční, pohulení
zatim nic co by končívalo návykem.
Závislá seš ty na svý práci
ani minutu neztrácíš - nestíháš vezmi si to domů na víkend

Matičko ambiciozní možná že trochu znervózníš,
až zjistíš že se kluk fedruje perníkem.

Báječná máti nevíš jak šťastně dospívá
jak dlouhý chvíle krátí a proč celej den prozívá
V časáku není vůbec nic o nočnim životě ulic
sjetej vráží do popelnic a ani kdyby chtěl ...neobjevíš ho na stránkách Elle.

Zlatý časy

Hoď talířem o stěnu a shoď ze stolu rádio
osobnosti proměnu, všechno co ti kdy vadilo.
Klíče nech bejt tam kde jsou, vem si pohodlný boty.
Daleko tě ponesou - zpátky, kde jsou časy zlatý.

Žít tak, jak by si chtěl, času dát na prdel
nastartovat svojí starou káru, vohulit kotel.
Vvlasy trochu jiný, nehltat noviny
hrát si trochu na drsňáka, dělat kraviny.

Nános času skryl křivdy a ústrky mládí
na sluníčku zevluješ a divá hudba nevadí.
Parta drží pohromadě, o lidech a o pohodě
žaludek jak na vodě, tak ubal dalšího!

Žít tak, jak by si chtěl...

Vlak Naděje

Rychlost vlaku je zákonem a ohlížet zpět se trestá
Idiot naším strojvůdcem změnu směru nechy...
Stádo koní z ocele se dnem jen těžko prokousává
pod soukolím se semele i reznoucí tráva.

Možná, že se proberem, možná s tím něco provedem
možná nás za dva tři roky (doženou naše dnešní kroky)
už nebudeš se smát.
Mám z toho slzy v očích, kola vlaku se točí
možná až bude pozdě začneme se starat.

Černej pasažér za oknem ví o našem jízdním řádu svý.
Ddvanáct let, dvanáct kilo, mouchy na řasách - děťátko spi!
Sbíhaj se koleje, za okny krajina co míjíme.
Naše cesta, moje naděje (moje naděje, moje naděje) - na trati z výkalů a oleje.

Možná, že se proberem...

Chceš...?

Chceš bejt lacinym křovim v Křovího snovym trháku?
Chceš vohánět se svobodou piva v papírovym pytliku?
...pro pár let starou kulturu, ale konta teda tučný pěkně.
S demokracií severu bombou vychovávat cizí země?
Kterejm tvá víra promění život v bolest utrpení.

K vlajce hledim hrdě - správná strana zákona
Všichni jsme zapomněli, že soud se nekoná.
Nic není jen tak - proč se tolik slz polyká?
Llehce jsme našli viníka, ale už se neříká...

Chceš bejt barbínou, co neví, kde je Asie?
S falešnejma kozama, který si rád užije
...týpek v kovbojskym klobouku - teď mezi tvejma nohama
co čučí přitom na telku, budeš usínat sama!
Musí dát si hranolky a onanovat u vlajky.

K vlajce hledim hrdě - správná strana zákona
Všichni jsme zapomněli, že soud se nekoná.
Nic není jen tak - proč se tolik slz polyká?
Lehce jsme našli viníka, ale už se neříká... Amerika.

Proč musíme se pořád někomu přibližovat, podobat?
Než jít svou vlastní cestou, radši hvězdám přisluhovat.
Nemusíme mít zákony Ústavy Spojenejch států,
kde vybili indiány, pak s rasismem raděj nám tu.

K vlajce hledim hrdě ...

Děkuji

Snad se v tebe neproměnim,
možná, že už tebou jsem.
Už když jsem se narodil
sráčem s ocasem.

Podobiznu si udělám,
v držce nechám svou stopu.
Nejdřív si jí pozvu dál - pak ze dveří vykopu.
Snad se v tebe neproměnim,
možná, že už tebou jsem!

Děkuji bylo to krásné
děkuji a tím to hasne
děkuji a za svý dítě bojim se sebe.

Zaprdim si celej barák
otrávim tim všechny kolem
drž hubu a zavři zobák
budu dokonalym volem.

Děkuji...

Miloš (Na přání)

Ahoj, jsem Miloš a chtěl bych
nechat zahrát od Zpraku! pro svou malou myšičku
písničku o nás dvou, o lásce, o porozumění.....na přání.

Ahoj, včera pryč mi odjela na Šumavu na chatu,
aby se tam učila. Že v Praze prej nemá klid,
já za ní nemám jezdit, mám hučení.....na přání, na přání Miloši!

Do svobodnýho éteru svý přání hezky postaru.
Impulsem moh City Beat, nechtěl sis nechat zaskočit,
ale nelitoval bys, Hey Fajnově si vyKiss.

Ahoj, začínám se trochu bát, víš známe se už dlouho
a já mám ji hrozně rád. Tak proč tam za ní mohli její debilní kámoši?
Nikým se nechtěla rušit - Jó rušit, spíš vzrušit
plejbojema ze školy blbejma! Copak učit by tě chtěli?

Nevyznám se v kalendáři, ale maturita ve třeťáku
a svaťák na konci září je trochu blbost.
Nebudu sedět na zadku, času mám dost,
vezmu prut a v triku „Rybíkost“ pojedu na ryby,
tam počkám do pátku.

Jak mi to vysvětlíš Myško - až se u mě objevíš?
Jak mi to vysvětlíš? - Bez hlavy těžko!

Rybičkou za bobříka samoty (ležela mezi stanama),
ti jí ein zwei upižlám - něma probléma! .......druhý přání.
A tvýmu kokotímu fotrovi, že ze mě dělá dementa,
zlatá rybka rezavá ojede Peugeota! .........třetí přání

Z tvejch střev udělám si kšandy.

Prosluněný ulice

Já bych se svlíknul z kůže
vysvětlit si nikdo neumí
proč pomoct ti nemůže
snad jen já trochu rozumím

Zamknula si se v kleci, zpráskanej pes,
kterej spolknul od svý vlastní cely klíč.
Prášek na dlouhý noci - zapiješ poletíme pryč

Ulice prosluněný jsou, lidi si neubližujou,
přátelé se neopouští, nestojíš sama v poušti

Tupě a nenávratně
končí společný časy.
Rráno mi bylo špatně,
když česala si vlasy.
Svým egem trapně posedlej,
pro nízký sebevědomí.
Člověk až když mu není hej,
pozdě si uvědomí

Zamknula si se v kleci, zpráskanej pes,
kterej spolknul od svý vlastní cely klíč.
Prášek na dlouhý noci - zapiješ poletíme pryč.

Ulice prosluněný jsou, lidi si neubližujou,
přátelé se neopouští, nestojíš sama v poušti.
Všem vtipům o něvěře zase smát můžeme se my.
Prázdnej den klepe na dveře - těžko se vstává.... do zimy.

Ulice prosluněný jsou, lidi se tolerujou,
přátelé se neopouští a všechno se mi odpouští.
Všem vtipům o něvěře zase smát můžeme se my.
Pprázdnej den klepe na dveře - těžko se vstává.... do zimy.

Dneska já zamknu se v kleci, zpráskanej pes,
kterej spolknul od svý vlastní cely klíč.
Pár prášků přes opici - zapiju - poletíme pryč.

Dědictví

Proč ses tak divně podíval, že „Chci bejt jako ty!“
Řek jsem když si se ptal „Chci házet bomby, rakety.“
Vidím se jak běžím ze školy a sedám si až těsně u plotu,
koukám na hangár, zvedám perutě mávám pilotům.

Nejsem to já - nejsem to já - uletím zvuku,
neslyším řev z rádia, chci najít sebe.
Tisíc a jedna hvězda padá, snáší se dolů do mraků.
Počkám s výdechem než ta má nad městem (rozsvítí nebe!).
Chci bejt se svou ženou, prej lezou už po kolenou
moje děti (všude mě doženou) - beznohý oběti!
Byl jsem to já - byl jsem to já - byl jsem to já byl si to ty.

Volám ti v T-03 a jsem jak prase nervózní.
Oceán klidnej, hlášeno bezvětří a zas tvůj hlas tak dutě zní:
„Hodně stěstí, opatruj se můj synu.“
„O.K. tati, díky, pozdravuj rodinu.“

Nejsem to já ...

Špatnej, blbej, jinej?

Každýho nesnáším, když je mi blbě
pomáhám kuráži mám něco v sobě.
Serou mě cigára, proto tak kouřim,
tradice neberu stejně je držim.

Bojím se tramvají jet v noci domů,
potkávám pasáky a plešky k tomu.
Nechodim brzo spát a pozdě vstávám,
když se pak probudim blbej ksicht mívám.

Názory, zlozvyky, měíim svý ideály,
častějš než hadry, čumim na seriály.
Víc než co chci dělám to co je vhodný
v hospodě u piva nadávám na podobný.

Žeru, co mám žrát, říkajmi to v televizi,
souhlasím co říkáš, že lidstvo je v hrozný krizi.
Nemám rád nic, co nemá rádo mě
směješ se, dobře víš, že jsme na tom podobně.

Někdy jsem moc milej, to něco chci,
poslouchej všichni jsou šílený pokrytci.
Jak mu to jde, jak já mu závidím,
příště to nedělám - nikde vděk nevidím.

Názory, zlozvyky ...

Žeru, co mám žrát ...

Do Itálie

Má plán - prachy našetřený
a palec k nebi a slunce v zádech
a cesta začíná - měřit už jenom hodiny.

Má plán - oči otevřený
a svůj odhodlanej nádech
a z auta poslední pohled na město jediný.

Do Itálie...
Můžu vinit dobu a její politiky.
Potřebu zatloukat než zubama z rakve tahat hřebíky
ne díky, tady na hovno to je a moře špínu umyje
Do Itálie...

Má plán - rady do života
a matnej obraz svýho dětství
a sentiment, s kterym ví, že teď musí počítat.

Má plán - vysněnýho světa,
vysněný budoucnosti
a plán země, kterej už viděla snad tisíckrát.

Do Itálie...

Má plán - vlastního osudu,
minulej život jí nutí vsadit všechno co má
na osudovou náhodu, má plán a spousty důvodů
svý nohy, svý rozhodnutí,
konečně chápe proč se umírá...za svobodu.

Do Itálie...

Televizní hrdina

Pořád na něco čekáš,
seš jak z debilní show - televizní hrdina.
Hodina z včerejšího dne, co za pět minut poledne
pro nikoho už vůbec nic neznamená.

Pořád svý místo hledáš,
na stejný věci se ptáš a budoucnost chceš znát
Dávno není co bejvala, když minulost jí nechala
s pokrokem za krkem se sama sebe bát.

Hrdinou ve svý tichý zlobě, před obývací stěnou
je hrdinou jen v sobě sám.
Hrdinou co čeká na svůj čas, na hlas jak nenávidět Vás
na cestě odnikud nikam.

Pořád dokola říkáš
snad něco uděláš, možná sám nevěříš.
Slova a šťastný znamení
ty samotný nic nezmění dokud je ze svých vlastních úst neuslyšíš.

Pořád jen tichej souhlas,
ze vzduchu se snáší na nás veřejná apatie.
A televizní hrdina, zase ruce k nebi vzpíná
než půjde spát od krve si je umyje.

Hrdinou ve svý tichý zlobě ...